Ještě, že řidič sanitky znal naši adresu, jinak bych skončil na záchytce. Při tomhle „tahu“ mi šlo skutečně o život. Úplně opilý jsem bloudil několik kilometrů lesy, brodil se vodou
Málem se nechal ve tmě přejet autem. Našli mě lidé z jedné vesnice, kteří šli do kostela, ležet u silnice v bezvědomí a přivolali pohotovost.
Byla to další rána do mého svědomí. Věděl jsem v hloubi srdce, že dělám to, co jsem nikdy dělat nechtěl. Mé srdce volalo po lásce, čistém svědomí a po lepším a vznešenějším životě, než jsem žil.
V té době mě bratr pozval na setkání mladých lidí, kde se zpívalo při kytaře, četlo z Bible, přemýšlelo o ní a dokonce…modlilo! Pramálo jsem tomu rozuměl, ale atmosféra a příběhy o Ježíši Kristu mě vzaly za srdce. Dostal jsem skutečnou naději, že existuje daleko víc než to, co vidím okolo sebe. A mnohem víc, než co osobně prožívám. Začínal jsem věřit tomu, že u Boha by mohlo být to, co mé srdce hledá.
Zašel jsem také do kina na film Ježíš. Množství lásky a milosrdenství v Ježíšově životě byly pro mě novými objevy. Poznával jsem, že Bůh je DOBRÝ.
Ale já jsem věděl, i přestože mi bylo jen 19 let, že za sebou táhnu slušný balvan viny. Tyto zlé věci, které tížily mé svědomí, byly jako hradba mezi mnou a Bohem. Tak jsem pokračoval ve svém životním stylu nahoru a dolu.
Na civilní službě jsem potkal kamaráda, který mi položil prostou otázku: „Věříš, že Ti Bůh odpustil všechno zlé?“ Řekl jsem mu, že jsou věci, za které se i před Bohem stydím. Vzal Bibli a ukázal mi text:
„Jestliže doznáváme své hříchy, Bůh je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“
Očišťuje od každé nepravosti?! To mě vedlo k tomu, abych se hned toho večera zavřel ve svém pokoji, klekl na zem a vyznal Bohu všechnu špínu a vinu. Prosil jsem Boha o milost a otevřel mu dokořán své srdce. Slzy vystřídala veliká radost.
Je to již mnoho let, co mám v srdci jistotu, že mi Bůh vše odpustil a že není daleko, ale je se mnou a já s ním. Přesvědčil jsem se, že věřit v Ježíše Krista a naplňovat jeho vůli je dobrým smyslem života. Ježíš odstranil závislosti, beznaděj a stále pozvedá můj život. Díky jeho lásce a odpuštění jsem i já mohl odpustit lidem, kterým bych bez něho odpustit nedokázal. V Ježíše Krista uvěřili také mnozí z mé rodiny a on uzdravil naše rozbité vztahy.
Dal mi skvělou ženu a šest dětí. Otevřel mi oči, abych viděl, kdo vše krásně stvořil a odkud jdu a kam.
Mohu nyní zakoušet Boží blízkost a vedení. Přijdou i těžké dny, ale nikdy bych se už nechtěl vrátit, protože jsem poznal, že kdo má Ježíše Krista, má život.
