Od malička jsem věřila, že nade mnou někdo je a pomáhá mi v těžkých situacích. Maminka byla často v práci a otec s námi dětmi téměř nekomunikoval, a tak mi byla blízká moje babička. Po její smrti jsem však pocítila velké prázdno v srdci a netušila jsem jak ho zaplnit. Proto jsem sklouzla na dno k alkoholu a k množství vztahů.Jeden z partnerů mě sice začal stavět na nohy, ale projevovalo se tam domácí násilí. Jednoho dne jsem se chtěla utopit, ale v duchu jsem uslyšela hlas, který mě v ten moment zachránil. Myslela jsem si, že je to babička, která ke mě mluví z nebe. Později jsem si však uvědomila, že to byl mužský hlas. Během dalších let jsem prošla rozvodem a dalšími vztahy a těžkostmi. Stále jsem se však obracela k něčemu, nebo někomu nahoře a viděla i odpovědi na mé volání.
Jednoho dne mne oslovili křesťané, kteří mi řekli o Bohu, který odpouští a dává skutečný pokoj do srdce. Stalo se to v červenci v roce 2015. Ten den jsem byla u kamarádky pomoc malovat byt. Kolem poledne mi volal přítel , že by se mnou rád setkal, tak jsem šla za ním. Když jsem přicházela k parkovišti u nemocnice tak tam stáli tři lidi. Mluvili s jednou paní a já byla zvědavá, co jí chtějí, když nic neprodávají. Když jsem je míjela tak na mě promluvil jeden z nich, byl to Angličan ale ten druhý mi to překládal. Zeptal se mě, jestli nechci zažit Boží dotek. Já řekla ano tak na mě položil ruce a modlil se. V tu chvíli jsem v modlitbě otevřela srdce Ježíši Kristu a náhle přišlo velké zklidnění a pokoj, který ve mně od té chvíle stále zůstává. Začala jsem Bohu důvěřovat, číst jeho slovo Bibli a poznala skutečné přátele. Vyřešili se mnohé těžké věci ohledně vztahů, financí, bydlení apod. Nyní už nemám prázdno v srdci, ale je naplňováno láskou Toho, o kterém jsem vždy tušila, že je.
